Zámečnictví a kovářství - Hluboká

Historie kovářství

Význam zpracování kovů, zvláště pak kovářství, je lidstvu znám již z doby bronzové. Kovářským způsobem se tehdy zpracovávala za studena i za tepla především měď a bronz, jenž sloužila většinou k výrobě zbraní. V některých krajinách, kde se nacházela ložiska želených rud, bylo železo známé mnohem dříve než měď či bronz, navíc primitivní výroba železa je mnohem jednodušší, než získávání  mědi z rud a výroba bronzu. O tom všem nám podávají doklady nesčetné archeologické nálezy. K nám se dostalo kovářství společně s Kelty asi před 2500 lety. S postupným rozvojem kovářství se začíná od 17. století využívat energie vodního kola pro pohon tzv. vodního hamru, který slouží jako buchar a znásobuje úder kladiva.

Ve středověku kovářské řemeslo sloužilo především pro výrobu zbraní, případně pro výrobu různých nářadí, jako jsou srpy, kosy, podkovy pro koně, atd. Výroba těchto předmětů samozřejmě zůstala v podstatě až do současnosti, ale postupem času se k nim začali přidávat i činnosti umělecké a výtvarné, jedná se zejména  o různé mříže, ploty, brány, přičemž některé skvosty vytvořené například v období renesance můžeme obdivovat i dnes. Společně s kovářstvím se ruku v ruce rozvíjelo i zámečnictví, kdy se vyráběly různé kované zámky, kliky nebo také petlice.

Po pádu komunismu nastala u nás renesance různých a kolikrát téměř zapomenutých řemesel. V tomto ohledu není pozadu ani kovářství a zámečnictví. Velký rozkvět zažilo především kovářství a zámečnictví umělecké, jehož kované brány, ploty, mříže, a jiné zdobí nejeden rodinný dům.

Vybavení dílny pro kováře a zámečníka

Od prvopočátku kovářského řemesla jsou pro kováře nepostradatelným nářadím kovadlina, kladivo, kleště a výheň. I v současné přetechnizované době  má v každé kovárně tohle nářadí své místo, jelikož se stále používají staré technické postupy. Většina prací se provádí kladivem, které má hmotnost 0,75 až 2,0 kg, dále se používá obouruční kladivo o hmotnosti 3 až 10 kg a spousta doplňkového nářadí, jako jsou probíjecí kladiva, zápustkové kladiva, sekáče, atd. Používaná kovadlina má nejčastěji váhu od 100 do 150 kg, kdy musí být pevně uložena na masivním špalku nebo sudu naplněným pískem. Na kovadlinu se používá množství nástavců, které kováři usnadňují pracovní postupy. Velkým pomocníkem kováře jsou buchary různých velikostí, které mnohonásobně znásobují úder kladiva. Každý kovář používá nepřeberné množství kleští, které si většinou sám vyrábí dle potřeby. V dílně nesmí chybět svěráky k uchycení materiálu a také větší nádoba s vodou na ochlazení a kalení žhavých výkovků. Jelikož kovářství úzce souvisí se zámečnictvím, nesmí v dílně chybět ani zámečnické nářadí. Jedná se o různé brusky, ohýbačky, nářadí pro sváření, pilníky, měřidla, vrtačky, děrovadla, pákové nůžky, frézy, svářečky, atd.

Pracovní postupy kováře

Klasické pracovní postupy kováře, které se stále hojně využívají, dodávají výrobku to pravé kouzlo a krásu. Jedná se zejména o ohýbání, čímž vznikají různé voluty, sekání, prosekávání, prodlužování materiálů, rozšiřování, pěchování, děrování a jiné. Stále se využívají tradiční způsoby spojování materiálu, a to zejména nýtovaním či sponkováním. V minulosti kováři používali i tzv. kovářské svařování, které je poměrně technicky náročné a v současné době se používá spíše ojediněle. Dnes kováři a zámečníci používají ke svařování autogen, případně sváření elektrickým obloukem. Všechny tyto tradiční způsoby zpracování v konečném výsledku dodají výrobku ten správný nádech a krásu. Samozřejmě i kovář a zámečník v současné době využívají i moderních pracovních postupů. Hojně se používá brusek, ať již úhlových či stojanových, pákových nůžek, děrovadel, vrtaček a v neposlední řadě moderních svářeček.

Povrchová úprava kovu

Povrchová úprava se provádí tradiční povrchovou úpravou železa, která byla známá kovářským mistrům již před mnoha sty lety. Jedná se o černění lněným olejem, což znamená, že se výrobek natře olejem a poté se pomalu zahřívá, přičemž se musí dávat pozor, aby nevzplanul. Výrobek je také možné natřít speciálními kovářskými barvami (v různých odstínech). Dále se používá patinování, brinýrování, lakování surového kovu, atd.
Pro exteriér je v poslední době využíváno žárové zinkování.

Co vše se dá vyrobit z kovu

Mezi hlavní výrobky kovářů a zámečníků patří zejména různé mříže, zábradlí, ploty, kované branky a brány, které lze opatřit pojezdem na dálkové ovládání. Velmi pěkně vypadají stylové vývěsné štíty. Zámečníci jsou schopni na přání zákazníka vyrobit samonosné kovové schodiště, různé konstrukce potřebné k zastřešení, zimní zahrady, venkovní grily a ohniště, originální poštovní schránky. V interiéru se uplatní kovaný nábytek, stoly, svícny, atd. Do zahrady lze mimo jiné vytvořit okrasné květináče, mříže na studny, zahradní nábytek. Velice žádané jsou různé kované plastiky, které se mohou uplatnit jak v interiéru, tak i exteriéru a mohou se stát dominantou Vaší zahrady. Umělečtí kováři a zámečníci jsou hojně využíváni k restaurátorským pracím, jako např. k opravám historických mříží na zámcích, k replikám různých historických zbraní, zejm. mečů, nožů, dýk, ale také třeba i zbroje (brnění). I když se v poslední době rozšířili levné, strojově vyrobené polotovary výkovků nabízených supermarkety, které stačí jen sestavit,  je v  podstatě každý výrobek, který si necháte vytvořit na zakázku kovářem a zámečníkem dle svých představ, byť je samozřejmě dražší, opravdu originálem a bez nadsázky i uměleckým dílem.